původně publikováno 19. prosince 2024

Když jsem na základce začínal s Dračím Doupětem (už od počátku primárně jako PJ), byla příprava na další herní session něco, co mi ani nepřišlo na mysl. Prostě jsem si přečetl dobrodružství v Dechu Draka (nebo jiném časopise) a pak se na čtverečkový papír kreslila mapa a házely se kostky. Roleplaying sice existoval, ale byl minimální.

A když jsme potom pravidla opustili úplně a hráli jen na základě imaginace (ano, i Theater of the Mind umím) a občasného rolování tužky s čísly na konci (při hraní během vyučovací hodiny je rolující šestiboký hranol méně rušivý než kostka), byly příprava ještě méně podstatná.

Postupem let jsem ale přešel k hrám jako byl Shadowrun (a časem i Stagrate SG-13) a zjistil jsem, že se bez alespoň základní přípravy neobejdu.

Ne že bych nedokázal improvizovat celodenní session jen na základě jednoho nápadu, který jsem dostal cestou na hru v autobuse, ale pokud měla hra být pestřejší a zábavnější, hodilo se připravit si nějaké „kulisy“ a zvraty.

Mělo to dva problémy:

1. Byl jsem v té době stále ještě dost rigidní a jakmile jsem si něco připravil, nechtělo se mi z toho uhýbat – takže když v rámci Shadowrunu jeden tým strávil tři reálné hodiny plánováním převzetí balíčku (což byla fáze mise, kdy podle mých plánů nemělo k ničemu dojít), nehodil jsem jim do cesty nic, co by jejich podrobnou přípravu zhodnotilo. A celá hra tím dost utrpěla.
2. Sebelepší plán nemůže přežít setkání s realitou – to dnes vnímám jako benefit (protože když selže plán, začíná zábava), ale před cca 20 lety mi skutečnost, že moje komplexní příprava tematické mise SG-13 skončila improvizovaným PvP na gigantickém smetišti (což bylo epické, ne že ne), dost vzala vítr z plachet. Dnes vím, že nevyužitou přípravu můžu celkem snadno recyklovat pro jiné účely, ale tenkrát jsem hrál primárně jednu hru a tenhle kousek se znovu použít nedal.

Na delší čas jsem potom na přípravu kašlal a hodně improvizoval. Měl jsem vždy nějakou ideu a pár scén, které by bylo hezké ve hře mít (a když se objevila příležitost, postrčil jsem děj tím směrem), ale celkově by se moje poznámky vešly na post-it note (včetně statbloků nepřátel).

Když jsem začal hrát D&D (a používat publikovaná dobrodružství), zkusil jsem to s přípravou znovu a i když jsem opustil první problém (přestal jsem být rigidní a klidně přesunul boj nebo NPC na jiné místo s tím, že logické zdůvodnění k tomu domyslím později), druhý stále přetrvával. Moje plány se bortily při setkáních s hráči.

Už mě to tolik nestresovalo, ale bylo to demotivující, protože práce navíc, kterou jsem vynakládal, přišla vniveč a jestli mi v životě něco opravdu vadí, tak je to zbytečná práce.

Velkopanské rady z internetu (nepřehánět to s přípravou) úplně nepomáhaly, ale časem se to zlepšilo samo. I když bych rád řekl, že existuje jednoznačný návod, je to hlavně neustálé opakování a praxe… Konečně jsem (domněle) našel optimální míru přípravy, která mi pomohla při hře a nebyla zbytečná, když se něco dramaticky změnilo (plus jsem už ochotnější vzít si malý time out, abych si promyslel, co dál). Na chvíli jsem si dokonce myslel, že jsem našel rovnováhu…

Pak se staly dvě věci v poměrně velkém rozestupu:

• Narazil jsem na D&D moduly od Kelsey Dione (The Arcane Library – momentálně produkuje oldschool RPG Shadowdark) a její úsporný styl psaní poznámek pro GM. Bylo to pro mě jako zjevení, protože Kelsey optimalizovala množství a rozložení informací na stránce tak moc, že se její moduly daly považovat za přípravu samy o sobě.

Začal jsem proto její styl trochu napodobovat a poznámky, které si dělám začaly být přehlednější a úspornější.
Stále však byly zahlcené hromadou informací, které byly 90 % času v podstatě zbytečné.

• Začal jsem hrát druhou edici Pathfinderu a rychle vyfiltroval, jaké informace při hře potřebuji (často vyhledávám) a najednou bylo zjevné, že roli v přípravě nehraje jen GM, ale i systém, který se právě hraje…

Najednou se poměr obrátil a použil jsem naopak 90 % všeho, co jsem si poznamenal – a neměl jsem potřebu si znamenat věci, které byly očividné, nebo zbytné protože se neměnil jejich pravidlový výklad podle toho, v jaké fázi je měsíc a jaká je barva ponožek nejmladšího hráče.

Stále platí, že předherní příprava je proces, který nejde shrnout do balíčku „deseti rad pro začínající GM“ (každý, kdo tvrdí opak, krmí algoritmus a zkouší něco prodat). Je to proces neustálé sebereflexe a přizpůsobování se, ale… Občas je potřeba udělat krok zpátky a připustit si, že plavat proti proudu (bojovat s herním systémem, který je navržený primárně pro hráče a kašle na GM, kteří tvoří hru) je vyčerpávající a nemá smysl si vyčítat, když příprava stojí za houby a není uspokojivá. Ne vždy je nutně řešením vyměnit hru, ale rozhodně stojí za to si rozšířit obzory a opisovat z cizích nápadů, protože mohou ukázat efektivnější cesty.

A jak teď vlastně moje příprava v Pathfinderu (a technicky i v Travelleru, i když tam je to víc freeform) vypadá?

Udělal jsem screenshot, který je IMHO dost návodný – nejspíš vám sám o sobě příliš nepomůže, ale třeba vás inspiruje pro vlastní poznámky.