původně publikováno 5. prosince 2024
Před cca rokem a půl jsem sháněl nějaký (video)podcast, kde by se hrál Traveller, abych viděl, jak hru vedou jiní lidé. U téhle kategorie videí (RPG actual play) jsem pochopitelně narazil na hromadu zdrojů s mizerným zvukem a obrazem, takže nic, čemu bych chtěl věnovat čas,…
To byla ostatně největší bolest, když jsme dělali Insájd ček – samotná hra byla luxusní, ale trávil jsem po ní extrémní množství času postprodukcí a snahou dostat zvuk do stavu, kdy bych byl ochotný si naše hraní pustit i jako člověk, který nás nezná. Občas se to dařilo více, občas méně, ale to je příběh na jindy.
…ale věděl jsem ale, že Seth Skorkowski hrál nějaké hry s The Glass Canon Network.
O Call of Cthulhu jsem věděl určitě, ale Travellerem jsem si jistý nebyl. Ukázalo se, že ano – a krátká minisérie Voyagers of the Jump byla přesně to, co jsem hledal.
Nebudu ji vykrádat pro vlastní hry, takže si to klidně najděte a dobře se bavte – je to totiž překvapivě dobré.
Mělo to ale jednu potíž – první cca půlhodinu každé epizody strávili hráči i GM povídáním si. O cestování, o oblíbených filmech, o bizarních zážitcích z jiných her… Prostě hromada vtípků a osobních historek… Na to jsem ze sledování Critical Role ani Oxventure nebyl zvyklý. Tam se to obvykle omezuje jen na sponzorské vzkazy a upozornění na další projekty.
A stejně si hráči povídali, když jsem se pustil do sledování Gatewalkers (podcast také od GCN – tentokrát Pathfinder 2e – protože vidět hru v akci je dobrý způsob, jak se naučit nové RPG).
Poslední roky jsem hodně hrál online. Kvůli Covidu i prostě proto, že scházet se naživo, když lidé mají práci, děti a služební cesty, není úplně snadné – a raději budu hrát jednou za čtrnáct dní online, než možná – s trochou štěstí – jednou za dva měsíce v nepravidelné sestavě, ale naživo. A když už si člověk najde po práci čas na RPG, chce z těch několika hodin vytěžit maximum a posunout příběh dál – protože příště nebude Hráč A a pak možná Hráč B – a dnes jsou zrovna oba a tahle dějová linka se asi ani tak nestihne…
Ale hry nejsou jen hry – je to i sociální kontakt s přáteli. Což se mi připomnělo, když jsem teď začal hrát Pathafinder i Traveller občas naživo. Trpí to výše uvedenými neduhy (a pauzy mezi jednotlivými hrami se prodlužují), ale když už se potkáme, obětujeme tomu víc času a je prostor i na nezávazné povídání (nebo rozehrání nějakých věcí víc do detailů).
Což je paradoxně hlavní důvod proč mám rád RPG – je to kontakt s lidmi (ale zároveň chci stavět nějaký příběh a pod to se kontakt s lidmi vejde taky, takže to nechci příliš zdržovat…)
A z toho pohledu mi “banter” v rámci epizod Voyagers of the Jump i Gatewalkers přijde vlastně hrozně fajn a jsem rád, že můžu být jeho svědkem. A že mám v rámci vlastních živých her možnost se k němu trochu vracet a být společenský.