původně publikováno 18. dubna 2024

Měl jsem rozepsanou úplně jinou věc, ale tohle je tak trochu poděkování mé GM v Exalted a malé povzdechnutí nad limity RPG.

V sobotu jsme měli session a v jejím rámci jedna z postav prohlásila, že si chce něco obstarat. Způsobů bylo víc, ale jeden z těch snadných (levných a tematických) bylo zajít na nedaleké prokleté bojiště (shadowland) a prostě si to vzít. Ostatní postavy zatím budou pokračovat směrem k jednání s osobou, se kterou potřebují mluvit (a dají si čaj), a až se opět setkají, vyrazí splnit úkol, kvůli kterému přišly do města.

Jednoduchá věc.

Až na to, jak jsme si záhy uvědomili, v libovolném anime/fantasy seriálu by tohle byl moment, kdy ta jedna postava stranou ostatních má vlastní miniepizodu (při které poznává sama sebe), zatímco zbytek týmu je B plot s low-stakes problémy.

Epizoda Avatar: the Last Airbender “Zuko Alone” je perfektní příklad.

Jenže to v RPG úplně nejde. Session má vymezený čas a ostatní hráči tu většinou nejsou proto, aby poslouchali 1on1 hru někoho jiného. I kdyby to bylo sebezábavnější.

Nakonec jsme se dohodli, že přesně to, co se nabízelo, se přeci jen mimo dohled ”kamery” stalo. Hráč narychlo načrtl zápletku, ostatní ji trochu doplnili, zasmáli jsme se a posunuli k tomu, co se týkalo všech. Žádné zdržování!

Ale i tak… je to trochu škoda.

V knihách a seriálech, které mají delší formu, je podobná situace příležitost pro detailnější studii charakteru, který je jinak definovaný hlavně kontextem zbytku skupiny.

Vybavuje se mi The Zeppo – epizoda z třetí série Buffy the Vampire Slayer.

Xander, který je většinu času komický sidekick v ní má hlavní roli a zatímco titulní hrdinka seriálu (zase) zachraňuje svět, on podstupuje cestu městem, při které se naučí nepodceňovat se – a jen tak mimochodem taky zachrání svět, aniž by se tím mohl někomu pochlubit.
Ta epizoda je z mnoha důvodů problematická, ale z pohledu růstu charakteru je velice dobrá.

Jak tohle ale udělat v RPG?

Řešení, které jsme zvolili v Exalted nebylo perfektní, ale pro danou situaci bylo asi nejlepší možné. Hry, které zaměřují pozornost na jednu postavu, vyžadují poměrně dost přípravy a předvídání. Rozhodně ne nic, co člověk spíchne jen proto, že zrovna vyvstala příležitost.

Ale pokud k tomu je vůle, jde to udělat. Sám jsem s tím měl v minulosti dílčí úspěchy.

Jedna varianta je sólo hra.

Když jsem ještě vedl Stargate SG-13, postava, kterou hrála Shaika, dostala možnost si zahrát malou sólovou špionážní zápletku, ve které hrála na více stran (a měla donášet na svého velitele).

Ta postava byla sama o sobě individualista, takže to sloužilo mimo jiné i jako připomínka, že mít tým, který jí kryje záda, je obrovská výhoda, a příběhově ji to přimělo přehodnotit postoj k násilí.

Tyhle sólové epizody s doktorkou Smithovou byly mé oblíbené a pomohly mi do hry dostat mého nejoblíbenějšího záporáka, který si s týmem SG-13 hrál na kočku a myš velmi dlouhou dobu. A celkově si myslím,že zásadně zlepšíly hru i hráčům, kteří se jich neúčastnili, protože prohloubily svět kolem nich.

Variantu dvě jsem vyzkoušel nedávno, byť v relativně malém měřítku.

Občas, když má GM nějaká sevřenější plán, může dopředu připravit NPC s poznámkami a herními cíli a dosadit je do hry jako jako role, které obsadí ostatní hráči.

To pomáhá zapojit všechny u stolu a osobní rozvoj postavy (která je zrovna středobodem minipříběhu) není utajený.

Nevýhoda je, že to snadno sklouzne do chaosu – hráči nejsou režírovaní herci a nejednají podle scenáře, takže vyznění/vyústění scén nemusí být takové, jaké by si GM přál a mohl kontrolovat. Obvykle to nevadí moc, ale pokud je v plánu nějaký emotivní moment, který má zasadit charakterový rys postavy do nového kontextu, nemusí to úplně vyjít.

A ani tak to není něco, co by mělo zabrat celou session – hráči přišli hrát své postavy, ne dělat stafáž někomu jinému.

Máte ve hrách sólo epizody? Jak to řešíte vy? Obtěžovalo by vás, kdyby se část session zvrhla ve studii charakteru spoluhráče, zatímco vy řešíte méně podstatné věci jako prostřihy?

Pro mě bylo řešení ve hře se Sárou (která je výše zmíněnou skvělou GM, a která se doufám nebude zlobit, že jsem její hru použil jako příklad) vyhovující pro danou chvíli, ale i tak jsem se neubránil pocitu, že v jiném médiu by to byla příležitost, kterou by byl hřích nevyužít.

But, as Marshall McLuhan said: “Medium is the message.”
And this message wasn't meant to be...